v německém chemnitzu se konal 33. ročník heizhausfestu. heizhausfest jsou, jak je v němčině zvykem, v češtině tři samostatná slova — heiz = teplo, haus = dům, fest = oslava. tedy oslava výtopny. orientačně

každopádně šlo o třídenní rodinnou akci uvnitř sächsisches eisenbahnmuseum (saské muzeum železnice) na okraji chemnitzu, konkrétně na místě bývalého nádraží chemnitz-hilbersdorf. muzeum je možné navštívit skoro kdykoliv, ale tyhle oslavy nabízí poněkud kontaktnější a akčnější zážitek

první kontakt s muzeem je poměrně zvláštní. od hlavní silnice se jde ke staré nádražní budově, kde se prodávají vstupenky a merch. následuje asi půlkilometrová cesta uvnitř něčeho, co skutečně připomíná zrušené nádraží. není to nijak oslnivé, ale stále ta cesta nabízí několik zajímavostí. včetně lesa návěstidel. v tuhle chvíli jsem začínal pochybovat, jestli jsem právě nevyhodil 20 € za vstupenku naprosto zbytečně. nicméně během chůze se začínal otevírat pohled na zázemí bývalého nádraží. nejdřív pár starých dieselových lokomotiv, jedna parní, druhá parní, třetí, čtvrtá… jedna točna v obloukovém depu, druhá točna v druhém depu. a areál pokračuje dál. všude stojí lokomotivy. parní, dieselové, elektrické. celý areál má na délku 1,5 km. kromě „dospělých“ vlaků nabízí také důlní železnici, zahradní železnici a nejednu modelovou železnici. doslova lze v areálu najít všechno od zhruba 1:120 (TT) po 1:1

v areálu bylo hodně lidí a pro heizhausfest nestačilo ani velmi rozlehlé parkoviště muzea. sám jsem parkoval v ulici opodál. přesto — díky obrovské rozloze areálu — působila akce velmi poklidně. kromě pár populárních akcí bylo všude lidí tak akorát, žádné davy. na focení lokomotiv bez lidí můžete zapomenout, ale žádné strkání se nekonalo

bylo velmi příjemné, že návštěvníci mohli bloumat prakticky kdekoliv. páskou ohrazených prostor bylo minimum a mimo ně ještě existovalo omezení „nelez pod jedoucí mašinu“. během dne se v areálu neustále přesouvaly lokomotivy. zaměstnanci muzea hlídali, aby lidi nelezli příliš blízko k nim, ale kromě toho… nikdo nic neřešil

zmíněné přesuny lokomotiv byly z několika důvodů. oba víkendové dny se koná velká přehlídka lokomotiv, kdy zhruba dvacítka lokomotiv (viz video) vyrazí ven z muzea, aby se pak před zraky diváků s patřičným výkladem vracely zpět. dalším důvodem byly jízdy pro děti. na koleji spojující muzeum s živou železnicí jezdily parní lokomotivy pro radost dětem. za 4/2 € (rodič, dítě) bylo možné nasednout do mašiny vedle strojvedoucího a svézt se kousek tam a zase zpět. přičemž každou asi hodinu se měnil stroj, který děti vozil. posledním důvodem byla souběžná jízda… moc jsem nepochopil, o co jde, ale účastnil se toho sergej ve vlaku

ve výsledku byla v areálu muzea vždy aspoň jedna „dospělá“ lokomotiva v pohybu a bylo možné ji sledovat ze třímetrové (nebo větší) vzdálenosti. velmi kontaktní! navíc byly v provozu i obě točny, které se staraly o distribuci lokomotiv

areál muzea kromě lokomotiv nabízí i mnoho dalšího. součástí je několik expozic týkajících se řízení nádraží/seřadiště, strojovna „výtahu“, která sloužila pro postrk, sbírka kolejnic zobrazující různé rozchody a profily v průběhu let, dílna depa a další. v rámci heizhausfestu se v depech konal taky bleší trh, kde byly k dispozici věci potřebné při stavbě modelové železnice. mašinky a vagónky, kam se podíváš. použité i nové. kromě toho bleší trh nabízel taky čepice výpravčích, části návěstidel, kovové cedulky provozovatelů nebo výrobců železniční techniky

jediná nevýhoda, se kterou je třeba počítat předem, je placení. kartou bylo možné zaplatit vstupné u vchodu. a tím placení kartou končilo. kousek dál bylo možné koupit vstupné za hotovost (a byla tam mnohem kratší fronta). všechno ostatní — jízdy parní lokomotivou, merch, vláčky pro modelovou železnici, jídlo, pivo — se platilo jen hotově